Aktuální výzkumné tribologické trendy se zaměřují na kombinaci vícerozměrného modelování, analytických a experimentálních technik s cílem lépe porozumět tribologickým procesům v molekulárním, nano a mikro měřítku. Toto porozumění se využívá při vývoji mikrosystémů i prediktivních modelů zabývajících se výkonností kontaktů na makroúrovni. Klíčové oblasti tribologického výzkumu vychází mj. z cílů udržitelného rozvoje, kterých má být dosaženo do roku 2030 tak, jak je přijalo světové společenství na půdě Valného shromáždění OSN. Jedná se zejména o naplnění strategických cílů předpokládajících zajištění zdravého života a zvyšování jeho kvality. Tato oblast zahrnuje vývoj biomaziv, maziv a mazivostních přísad založených na obnovitelných materiálech nebo nových protioděrových vrstev příznivějších životnímu prostředí.
Využití větrných elektráren jako obnovitelných zdrojů energie přináší zásadní výzvy jak při vývoji kluzných i valivých uložení, tak i v oblasti vývoje metod vzdálené diagnostiky a prediktivní údržby založených na monitorování tribologických procesů. Ty jsou dány zejména specifickými provozními podmínkami (mj. nízké rychlosti otáčení hlavního ložiska, vysoké zatížení, vibrace, okolní prostředí), které se v jiných průmyslových odvětvích běžně nevyskytují. Optimalizace topografie třecích povrchů umožňující utváření účinnějšího mazacího filmu představuje jednu z cest k prodloužení životnosti a snížení energetické náročnosti.
Neméně náročné výzvy přináší i elektromobilita a s ní spojená specifika nových tribologických problémů. Velmi rozdílné průběhy kroutícího momentu a výkonu ve srovnání se spalovacím motorem přináší nové požadavky na převodové kapaliny, které nabývají většího významu právě u elektromotorů. Valivá ložiska představují další oblast s novými požadavky, například na složení maziv z důvodu nebezpečí koroze měděných povrchů, snižování hlučnosti či zvyšování životnosti při provozu za vysokých otáček. Snaha o využití nových maziv s velmi nízkou viskozitou zvyšuje požadavky na vývoj nových protioděrových vrstev. Nejen s elektromobilitou souvisí snaha o zvyšování životnosti pneumatik s cílem snižování zátěže životního prostředí částicemi opotřebení. Ochrana životního prostředí představuje nové výzvy i pro oblast železniční dopravy např. při vývoji nových biodegradabilních prostředků pro snižování opotřebení okolků při zajištění dostatečné trakce.
